Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předsilvestrovský pobyt v Hrádku ve Slezsku 27.-30.12. 2010

27. 12. 2010

Předsilvestrovský pobyt v Hrádku ve Slezsku

Pobyt se uskutečnil 27.-30.12 2010 v Hrádku v místním CB na téma Víra v akci a opravdu celý pobyt tento název provázel.

 

Obrazek

Pondělí bylo v duchu seznamovacím,seznamovali jsme se s ostatními dvěmi mládežemi,vybalovali seazkoušeli se zabydlet do sboru, který spíše než Hrádek připomínal Hrad a myslím si že mnohým z nás nestačili ani ty 4 dny na to abychom si našli sami cestu k výtahu jestli si někdy chcete projít bludiště tak jeďte právě do Hrádku.Obrazek

 

V úterý ránojsme vstanuli stále ještě plní energie, posilnili se snídaní a rozdělili se do několika ,,sdílících skupinek,, kde jsme se zamýšleli nad knihou Job, vedly se super konverzace a společně jsme se poznávat i po duchovní stránce. Mě osobně se moc líbilo, jak jsme k sobě byli všichni otevření i přesto, že jsme se moc neznali, a mohli společně sdílet naši víru a Krista

 

Hned po skončení skupinek jsme si vybrali jeden z workshopu ( zpívání koled, nacvičováni scénky- lifehouse Everything a zdobení perníčku ) a tak se mohli připravovat na námi očekávanou středu. Neboť právě ve středu jsme vyšli jako vyzbrojení boží dělníci do ulic a ,,evangelizovali,, obyvatele města Třince. A když říkám vyzbrojení tak tím myslím posilněni božím slovem a duchem,neboť v úterý večer jsme si zkoušeli víru v praxi. Slovo měl Boža Lach a kromě toho, že bylo proložené mnoha vtipnými historkami z Bozova života, tak bylo také hodně mocné, ke mně samotné hodně promlouvalo. Mluvil o tom jak by měla vypadat evangelizace v životě křesťana. My jako křesťané se totiž často Bohu vymlouváme na to, že nejsme dost dobří proto,aby s námi naplnil Jeho plán. Často říkáme:,,Pane, pošli si někoho jiného, jen ne mne. Ale to děláme právě proto, že v našich životech jsou věci, které nás brzdí. Které nás brzdi jednak v našem vztahu s Bohem, tak v tom, abychom ho následovali. Může to být strach, zaměstnanost či pochybnosti vůči tomu jak by se lidé na nás dívali, kdyby se dozvěděli, že jsme křesťani. Toto jsou ale jenom lži, které nás brzdí v tom jít dál. V našich životech, jak řekl Boža, by však neměli existovat lži ani maličké lžičky. Evangelium není jen o nějaké velké jednoroční akci ve sboru, o english campech, apod.Ale o tom, že sdílíme své životy s lidmi,protože to je to co po nás Pán chce. Sám říká: ,,Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky. Jděte a zvěstuje evangelium a tam, kde je to zapotřebí použijte slova. Lidé by naši víru měli vidět z toho co děláme a ne jen z našich slov. Protože co je platné, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky ? Po slově jsme vytvořili dvojičky a zkoušeli jsme si v krátkem časovém úseku povyprávět svá svědectví a poté říct evangelium, tak nějak srozumitelně, aby tomu rozuměli i naši nevěřící přátelé ,takže žádné ,,křesťanismy,, jako: „byl jsem obmyt beránkovou krví, pokání či spasení“ nebyly povoleny

 

Myslím si, že to byla pro všechny moc dobrá zkušenost a skvělá příprava pro nasledující den, zjistili jsme jak je důležité mít svá svědectví připravené a umět vyzvat lidi k přijmutí Pána Ježíše Krista, co nejvíc srozumitelně.

 

Když nastala středa, všichni jsme měli plné ruce práce na každém ležela nějaká zodpovědnost, někdo připravoval čaje, které jsme později rozdávali lidem,druzí balili aparaturu, abychom mohli ve městě lidem zazpívat, tiskli se mapky s trasou,vytvářeli se cedule s nápisem: Obejmutí zdarma a rozdělovali jsme se do skupinek na roznášení čaje. V poledne jsme se vydali na vlak a předtím se ještě krátce pomodlili za Boží vedení. Byli jsme plni očekáváni, nad tím co si pro nás Pán připravil a jak si nás povede. Již ve vlaku jsme začali rozdávat první ,,objetí zdarma,, a celou cestu si prozpěvovali chvály, bylo to něco úžasného. Po celou dobu jsem cítila, že je Bůh s námi! Po vystoupení z vlaku, jsme se vydali již každý svou cestou ( po skupinách ) někteří měli úspěch větší, někteří menší, ale myslím si, že každého z nás to posunulo zase o něco blíž k Pánu. Dělalo nám velkou radost už jen to, že jsme mohli dělat radost a i když jsme byli častokrát lidmi odmítnuti, tak jsme ve finále byli všichni nadšení, protože každý z nás měl svou zkušenost či příběh, který prožil a některé byly hodně silné. Kolem 3 hodiny jsme začali s programem,který jsme měli pro Třinec připravený, zpívali jsme koledy, zahráli scénku a stále oslovovali lidi, procházející kolem a nabízeli jim čaj či poslechnutí koled, na některých bylo vidět, že z toho mají opravdu radost, zvlášť když je Kuba objal Nakonec jsme si zašli všichni na pizzu a zazpívali personálu koledy formou díku za možnost připojení aparatury. Ve sboru jsme si pak už jen vyprávěli naše zážitky a od půlnoci jsme zahájili noční maratón s Bohem.

 

Myslím si, že chata byla opravdu požehnaná a jsme za to Pánu moc vděčni.

 

Více info: u mládežníků a Katky Hotové

 

Pavla


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář