Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco o Bibli

 Opravdu něco málo k historii Bible, jejímu vzniku, uchování atd.

1. Materiál na který se ve starověku psalo
(tudíž původní materiál Bible)

  1. Kámen
  2. Hlína
  3. Dřevo
  4. Kůže – hrála v dějinách Bible významnou úlohu
  5. Papyrus – z dřeně papírovníku se vykrojili tenké proužky a slepily dohromady do tvaru papíru. Druhá vrstva se položila napříč a spojila za vlhka za lisováním s první.
  6. Pergamen – zvířecí kůže, vyrobený z telecí, ovčí nebo kozí kůže. Boží slovo bylo od 4. století až do středověku psané pouze na pergamenu.
  7. Vosk
  8. Olovo
  9. Len

Psaní bylo známé již staletí před Mojžíšovou dobou!
 
2. jazyky Bible

  1. Hebrejština – 39 knih starého zákona.
  2. Aramejština – hodně málo používaná. Nejvíce je použita v Danielovi asi 6 kapitol.
  3. Řečtina – týká se vesměs jenom Nového zákona, řečtina byla tehdy nejpoužívanějším jazykem, asi jako dnes angličtina

 
3. Rukopisy Nového zákona

Nový zákon byl původně napsán unciálním způsobem. To znamená, že dopisy apoštolů jsou napsány velkými písmeny, nemají odstup mezi jednotlivými slovy a žádnou interpunkci. Např.

PAVELSLUZEBNIKKRISTAJEZISEPOVOLAN
YAPOSTOLURCENYPROBOZIEVANGELIUM
JEZBUHPREDEMZASLIBILSKRZESVEPROR
 

Nejdůležitější unciální rukopisy

Kodex Vaticanus (ze 4. stol. n. l. ) je ve Vatikánské knihovně, Obsahuje téměř celý Starý a Nový zákon. Strana má 27 x 27 cm a je popsána ve třech sloupcích. Je napsaný v řečtině!

Sinajský kodex (objeven 1844). Listy 43 x 38 cm. Pergamen má dobrou kvalitu. Rukopis je ve čtyřech sloupcích na každé straně. Pochází poloviny 4. stol. n.l. Je napsaný v řečtině!

Alexandrijský kodex. Z 5. stol. n. l. Je napsaný v řečtině!

Jiné rukopisy a svědectví starého zákona

Kodex Ephraim – protože bylo těžké získat psací materiály, tak se vykoumalo to, že se vyškrábal inkoust a přes něj se psalo nové písmo. Tento druh rukopisu se nazýval palimpsest (z řečtiny „znovu vyškrábáno“). Toto platí i pro tenhle kodex. Vrchní písmo byli jakési církevní nesmysli a pod ním byl opis Bible z 5. stol. n. l. Je uložen v Národní knihovně v Paříži.

 
4. Překlady Bible

  1. Syrský překlad, Syrština je téměř identická s aramejštinou.
  2. Starý syrský překlad
  3. Curetonsko – syrský rukopis. Opis evangelií z 5. stol. n. l.
  4. Sinajsko – syrský rukopis ze 4. – 5. stol. n. l.
  5. Tyto dva opisy byli pořízeny z textu, který pocházel z 2. století.
  6. Peschitta
  7. Obyčejný syrský překlad, používaný od 5. stol. n. l.
  8. Latinské překlady
  9. Starý latinský překlad. Původně vyhotoven kolem 2. stol. n. l.
  10. Latinská Vulgáta. Od 4. stol. n. l. asi 120 000 opisů Nového zákona v latině.
  11. Ostatní překlady
  12. Egypt
  13. Aramejsky
  14. Goticky
  15. Etiopsky
  16. Arabsky 

5. Rekonstrukce Novozákonního textu

Autority pro obnovení textu

Rukopisy – v původní řeči

Překlady – první křesťané přeložili Bibli do mnoha jazyků

Apoštolští otcové. První křesťané psali mnoho o své víře a neustále přitom citovali z Písma. Mnoho jejich citátů obsahuje přesný slovosled biblického textu.

Westcottův a Hortův text. Tito dva týpci makali 30 let nad zkoumáním věrohodností a pravdivostí Nového zákona. Vznik kolem 1881(borci)

Fragment Johna Rylanda. Je velký 9 x 6,5 cm. Je nejstarším rukopisem Nového zákona. Obsahuje pár veršů z Janova evangelia ( Jan 18:31 – 33 a 37 – 38). Pochází z první poloviny druhého stol. n. l. kolem 125 n. l. Byl nalezen v Egyptě
 

6. Souhrn

Pro dějiny Bible byli nejdůležitější tři psací materiály: kůže, papyrus a pergamen. Kůže se používalo zásadně v době Starého zákona, Novozákonní knihy vznikly nejprve na papyrusu. Asi kolem 4. stol. n. l . nahradil papyrus pergamen. Téměř všechny novozákonní knihy jsou napsány na pergamenu.

Bible je sbírkou knih napsaných v rozmezí 1 600 let desítkami autorů. Což jí činí výjimečnou oproti jiným náboženským knihám (korán 1 člověk Mohamed, Buddhismus 1 člověk apod.)

Dva druhy novozákonních rukopisů – unciálka a kurzíva. Kurzíva je plynulý rukopis, unciální písmo sestává z vedle sebe stojících velkých písmen. Unciálky jsou starší a důležitější autority novozákonního textu. Tři nejznámější unciálky jsou: vatikánský, sinajský a alexandrinský kodex.

Dva další důležité rukopisy jsou kodex Ephraim a kodex Bezae. Dodatečnou pomoc při poznání původního biblického textu získáme z mnoha starých překladů a citací Písma od apoštolských otců. Tři zdroje informací novozákonního textu

Rukopisy

Překlady

Citáty apoštolských otců

Při opisování vznikly nezbytně chyby. Textové variace jsou různého druhu a důležitosti. Většinou jde o chyby vzniklé spěchem písařů a nejsou s nimi žádné problémy. Jiné neovlivňují náš text, protože se ve spolehlivých rukopisech nevyskytují.

Náš dnešní novozákonní text je rekonstruovaným řeckým textem. Tato rekonstrukce je vesměs dílem Westcotta a Horta.

Díky práci mazoretů a jiných židovských pisatelů máme pečlivě opsané vydání starozákonního textu.

Slovo kánon se vztahuje na ony spisy, které obsahuje bible jako autoritativní písmo. Knihy byli ke kánonu připojovány postupně.

Jako apokryf označujeme skupinu 15 knih, zařazených v mnoha biblích ke Starému zákonu, které ale ve skutečnosti k Bibli nepatří. Proti těmto pochybným knihám jako biblickým spisům lze uvést mnoho závažných důvodů. Hlavním je snad ten, že nebyly nikdy v hebrejském kánonu Starého zákona.

Zdroj:
Třikrát o Bibli - Neil R. Lightfoot